Poslední etapa a pódium Rally Dakar 2020

Dvanáctou etapou nám skončili druhé Vánoce, známé jako Rally Dakar 2020. A pro české barvy to byly opět krásné Vánoce, plné cenných dárků. Obohatili naše závodníky i nás, jejich fanoušky. Pojďme se na všechny dárečky podívat pěkně popořadě.

Nejúspěšnější českou posádkou v cíli poslední etapy a zároveň i nejlepší naší posádkou v na cílově rampě bylo osazenstvo žlutého Iveca jménem Karel. Novopečený otec Martin Macík jr. ho společně s Františkem Tomáškem a Davidem Švandou dotáhli do cíle poslední etapy na 4. místě. Tím si posádka „pojistila“ pátou příčku v celkovém hodnocení kategorie kamionů. Jejich výkon překovali jen tři ruské Kamazy (1. Karginov, 2. Shibalov a 4. Sotnikov) a jeden MAZ (3. Viazovič) – tedy pouze týmy s tovární podporou. Macík je tedy i vůbec nejlepším soukromníkem. Jeho výkon by nebýt technických problémů pravděpodobně překonal Aleš Loprais, jenže na možná se tu nehraje. Ztráta více než 3 hodiny z předposlední etapy znamenala propad z čtvrté příčky na sedmou, kterou posádka udržela až do cíle. Do té chvíle přitom Aleš naháněl Bělorusa Viazoviče a bojoval tak o stupně vítězů. Běloruský MAZ s motorem z Roudnické Buggyry ale technické problémy netrápili, stejně jako dva ze čtyř Ruských KAMAZů. Nadvláda postsovětských pilotů tedy v kategorii kamionů pokračuje.

Poslední českým pilotem kamionu byl Martin Šoltys, který se jen tak tak nevešel do nejrychlejší desítky. Legendární Japonec Sugawara mu až ke konci soutěže „vyfouknul“ desáté místo a posádka Tatry Buggyra Teamu se musela spokojit s 11. místem. Martin Šoltys ale nebyl zklamaný – ba naopak. Vzhledem k faktu, že se jednalo teprve o jeho třetí start na Dakarské Rally (a pokaždé se soutěž konala jinde) je úspěch, že letos vůbec viděl cíl. Ze tří startů se to stalo již po druhé, což je velmi služná bilance Dakarského nováčka. Tým z Roudnice nad Labem se chce do budoucna soustředit hlavně na rozvíjející se kategorii malých bugin SxS (nebo chcete-li SSV). K té se ale ještě dostaneme.

Nejprve bychom totiž rádi vyzdvihli heroický výkon Martina Prokopa, který letos opět držel krok se světovou špičkou. Přitom jen několik měsíců před startem měl Martin nehezký karambol na Maroko desert challenge, po kterém byl mimo provoz jeho letitý navigátor Jenda Tománek i jeho Ford F-150 RS, neboli Shrek. Tým MP Sports zvládl postavit nové auto od nuly v naprosto rekordním čase, takže největší deficit byla určitě neúčast poloviny posádky, kdy Jednu musel nahradit Viktor Chytka. Viktor není úplným nováčkem – s Martinem již nějakou tu soutěž či tréning absolvoval, ale Jenda Tománek je samozřejmě o řád zkušenější matador. Když opomineme fakt, že je s Martinem v týmu již dlouhé roky a společně už odjeli nespočet závodu (zejména ve světové rally WRC), musíme také připomenout, že Jenda sbíral zkušenosti v dunách už dávno před tím, než Martin započal své Dakarské závodění (Jenda byl dlouholetým navigátorem Aleše Lopraise). Přesto musíme Viktorovi pogratulovat, jak se této nelehké role zhostil, protože se mu podařilo vyvarovat se větších navigačních chyb a vždy dovedl Martina zdárně do cíle. To co rozhodlo o celkovém 12. místě byla nakonec hlavně technika. Nebýt dvou poloos a dalších drobných problémů (které ale vždy stály spoustu času) byla by posádka dojela určitě v první desítce. Kromě toho jejich motoru chybělo v přímém srovnání s konkurencí i pár koní, což při letošních velmi rychlých (a málo technických) etapách nehrálo do karet Jihlavského týmu. Na to se ale historie neptá, a tak můžeme mít při pohledu do výsledkové listiny radost, že za sebou naši borci udrželi dvojnásobného mistra světa F1 Fernanda Alonsa s tovární Toyotou, který ve své premiérové účasti viděl cíl na 13. místě.

Dakar vyhrávají letité zkušenosti. Důkazem jsou první tři pozice kdy první dojel El Matador Carlos Sainz, druhý olympijský šampion a také několikanásobný vítěz Dakaru Nasser Al-Attiyah a třetí Stéphane Peterhansel, který jel svůj první Dakar v roce 1988 a na kontě má 6 vítězství na motorce a (zatím) 7 v kategorii osobních automobilů. Z dalších českých jezdců jsme v cíli nakonec viděli jak Miroslava Zapletala na skvělém 16. místě. Velký bojovník je Tomáš Ouředníček, který měl v polovině soutěže nehodu s kamionem van den Brinka. Jeho Ford Ranger byl totálně zdemolovaný 3 km před cílem etapy a Tomáš na svém Facebooku oznamoval odstoupení ze soutěže. Nakonec se posádce podařilo dotáhnout auto do cíle etapy ( s tříhodinovou ztrátou) a během následujícího volného dne vůz opravili. Mohli tak pokračovat a v cíli byli klasifikovaní na 37. místě. Malý zázrak a ukázka dakarského ducha, tak je se o něm mluví v souvislosti s prvními ročníky kdysi dávno v Africe, byla i oprava převodovky Borise Vaculíka. S tou mu pomáhali mechanici od Martina Prokopa a díky nim viděla posádka cíl soutěže na 56. místě.

V kategorii malých bugin jel pětinásobný dakarský vítěz Josef Macháček. Toho hned na začátku zastavilo prasklé sání buginy CAN-AM (tato značka naprosto dominovala kategorii SSV), které se ale podařilo opravit. Posádka sice ukázala své kvality a pokračovala hlavně „hlavou“, přesto se nevyhnuli chybě a na jedné z tisíců dun svůj stroj převrátili. V tento moment ale „dakarský duch“ zklamal,protože v těžkém terénu se nenašel ani jeden soupeř, který by zastavil a pomohl by. Posádka tedy za pomoci heveru dlouhé hodiny obracela vozidlo zpět na kola. Přes všechny tyto problémy ale Pepa viděl cíl a jeho 27. místo není v nabité konkurenci nejtěžší soutěže světa žádná ostuda. Tým díky němu získal velké množství dat, které může využít v přípravách stroje na další ročníky (pro tým Buggyra to byla letos premiéra v této kategorii).

Dakar 2020 se v kategorie motocyklů bohužel zapíše do dějin jako další ročník, který vzal život jednomu z účastníků. V 7. etapě po pádu zahynul Paulo Goncalves , který jel svůj 13. Dakar. O nedostatku zkušeností čtyřicetiletého závodníka nemůže být řeč a proto při otázce na důvody jeho smrti směřuje téma spíše k profilu letošní trati. Dakar 2020 v Saudské Arábii byl totiž až neskutečně rychlý. Nedostatek náročného terénu vedl nutně k trati, která nebyla obtížná ani pro auta, ani pro navigaci. A když zmizeli i ostré kameny z prvních etap, které trápili zejména pneumatiky, jelo se opravdu rychle – až moc rychle. I kamiony dosahovali průměrných rychlostí vysoko přes 100 km/h co vzhledem k jejich omezené „maximálce“ 140 km/h značí jen to, že jeli téměř pořád rovně na plný plyn. V takové etapě nemůže jezdec vůbec nich „nahnat“, ba naopak, může jen hodně ztratit. Paulo Goncalves ztratil bohužel nejvíc.

Z českých účastníků si vedl nejlépe nováček Martin Michek, který dokončil soutěž na 23. místě a v hodnocení nováčků byl třetí. Nebýt toho, že mu v 11. etapě (podobně jako 30 dalším motorkářům) došel benzín, bylo by jeho počínání ještě lepší, protože v hodnocení nováčků byl do té doby průběžně první. Na celkovém 26. místě dojel Milan Engel, který bojoval jako lev. Čtvrtou etapu například dokončil bez zadní pneumatiky! Ano, opravdu jel poslední kilometry etapy po ráfku. Petr Vlček byl v celkovém hodnocení na 38. místě, ale nezapomínejme na způsob, jakým Dakar zdolal. Petr jel totiž v kategorii Dakar Original by Motul, o které jsme již jednou psali. Motocykl je obecně nejtěžší způsob, jak zdolat Dakarskou Rally. Závodníci v této kategorii ale jedou bez doprovodu úplně sami, jen s bednou nářadí, kterou jim veze někdo jiný (nebo pořadatel). Mezi těmito extrémisty byl Petr čtvrtý a zaslouží si náš respekt.

Na 54. místě byl v cíli soutěže klasifikován Jan Brabec z Big Shock týmu. Honza umí jezdit velmi rychle a myslíme si, že jeho ambice byly o mnoho vyšší. Kromě zranění nohy (v přípravě na Dakar) ho ale zbrzdilo i několik technických problémů a hlavně mnoho pádů. Největší časovou ztrátu nabral po pádu na dnes už slavné „Alonsově duně“, kde zlomil řídítka. Ty musel vyměnit, aby mohl soutěž dokončit, jenže během tzv. „Maratonské etapy“ to pravidla nepovolují a Honza dostal penalizaci 6 hodin. Posledním českým motorkářem v cíli Dakaru byl Jan Veselý na 79. místě. Cíl soutěže bohužel neviděl Roman Krejčí, který odstoupil v šesté etapě pro závadu. Krejčí jel stejně jako Vlček v kategorii „Original“ a průběžně byl třetí. V cíli se nejvíce radoval Američan Ricky Brabec, druhý byl Pablo Quintanilla z Chile a třetí Toby Price z Austrálie.

Kromě motorkářů reprezentovali naši malou zemi v srdci Evropy i dva závodníci na čtyřkolkách, tedy v kategorii Quad. Tomáš Kubiena bohužel odstoupil pro poruchu převodovky ve 3. etapě. Když se pokusil „naskočit“ v polovině závodu znovu do startovního pole (mimo soutěž) zklamala ho technika i podruhé. Když ale jeho Yamaha jela, bojoval Kubiena o etapové stupně vítězů. Lepší výdrž měla Yamaha Zdeňka Tůmy, který se pravidelně pohyboval v první až druhé desítce a v celkové hodnocení dojel jako devátý. Vítězem kategorie byl Ignacio Casale z Chile, druhý byl Simon Sitse z Fracie a třetí místo obsadil polák Rafal Sonik.

Dakar 2020 je za námi. Doufáme, že se Vám naše denní souhrny líbili a že se už teď, stejně jako my, těšíte na další ročník. Čas od času Vám přineseme nějakou tu Dakarskou novinku i během roku, ale teď už se zase přepínáme do našeho offroadově-cestovatelského režimu. Další díly pořadu OFF TOUR se již připravují a vy se na nás můžete již brzy těšit na našem YouTubovém kanálu. Pokud o nás nechce přijít a chcete nás podpořit, klikněte na tlačítko odebírat ( https://www.youtube.com/offtour)

Posted in Články.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *